Tablet? K čemu? Já retušuju na touchpadu.

K čemu je grafický tablet? Proč ho fotograf potřebuje? Které parametry je potřeba řešit, co nás naopak při retuších vůbec nezajímá a jaký tablet koupit? Tak přesně tyhle otázky dostávám na FB, IG i na seminářích zhruba 3.684krát do roka. Proto jsem se rozhodl položit trochu času, peněz a energie na oltář dobra místní fotografické komunity a udělat velký test grafických tabletů. A vysvětlit v procesu pár podstatných detailů, které vám mohou pomoci v rozhodování.

Další díly seriálu: První díl: Tablet? K čemu? Já retušuju na touchpadu | Druhý díl: Test grafických tabletů | Třetí díl: Takže Wacom! Ale který model?

Úvod 


V životě každého fotografa i retušéra přijde (dříve nebo později) magický moment. Moment, který změní jeho život jednou provždy. Moment, kdy konečně odloží myš a začne místo ní používat grafický tablet. Brány nebe se otevřou, retuše se zrychlí na trojnásob, andělé zapějí své písně a nebohý člověk si nedokáže vysvětlit, proč tak dlouho odolával.

Grafický tablet je nejpoužívanější, nejužitečnější a také nejtrvanlivější věc, kterou retušér (a fotograf) vůbec kdy bude vlastnit. Přežije počítače, displeje, přežije foťáky i objektivy a nezřídka vydrží v turbulentním životě fotografa déle, než aktuální druh či družka. Nemluvě o tom, že s tabletem člověk většinou tráví daleko víc času, než právě s životním partnerem. Proto je jasné, že by bylo vhodné výběru správného tabletu věnovat trochu toho času i energie.

Jak tablet funguje a k čemu vlastně je?

Grafický tablet je černá placka se speciálním perem, která nahrazuje myš. Funguje (z pohledu uživatele) stejně, jako papír s tužkou, jen místo po papíře kreslíme různými nástroji po fotkách v Photoshopu. Narozdíl od myši ale tablet umožňuje pracovat daleko přesněji, rychleji a déle, což má tři hlavní důvody:

Jemnější motorika


Když chci pohnout kurzorem myši, zapojuje se pohybový řetězec rameno -> loket -> zápěstí. Což není ani rychlé, ani přesné a navíc je to opravdu dlouhá cesta od myšlenky k pohybu. Oproti tomu pero grafického tabletu funguje stejně jako tužka a využívá jemnější motoriku zápěstí a prstů. Ta umožňuje daleko přesnější a čistší práci, kterou navíc trénujeme už od školky.

Okamžité přesuny po pracovní ploše


Abych myší přesunul kurzor z jednoho rohu Photoshopu do druhého, je potřeba absolvovat celou cestu a kurzor na místo “došoupat”. Oproti tomu plocha grafického tabletu funguje jako 1:1 kopie displeje, kde prostě rovnou kliknu tam, kam chci. Konec šoupání.

Méně pohybů = méně únavy

No a nakonec pohyby. Jasně, hýbat se je zdravé. On je ale opravdu velký rozdíl mezi tím, jak se cítí člověk (potažmo jeho ruka, zápěstí a karpální tunely) po osmi hodinách retuší s myší versus s tabletem. Díky tomu, že při práci s tabletem využíváme motoriku, kterou trénujeme už od útlého dětství, děláme daleko jemnější a méně náročné pohyby a pracujeme rychleji, je práce s grafickým tabletem ve finále méně destruktivní i pro tělo. Výměna myši za tablet tak často pomáhá designérům, fotografům i programátorům od chronických problémů s karpálními tunely.

Podle čeho vybírat

Grafické tablety mají spoustu parametrů a funkcí, které na papíře vypadají skvěle a důležitě, ale pro reálnou práci retušéra jsou úplně, ale naprosto a totálně nepodstatné. Náklon, přítlak, tlačítka, točítka, šoupátka, bluetooth, wi-fi, vestavěná varná konvice a vibrační ohřívač nohou…je toho hodně. A většina (pro nás) úplně k ničemu.

Pojďme společně oddělit zrno od plev. Předem ale upozorňuji, že všechno, co budu psát v této části platí výhradně pro fotografy a retušéry. Pro úpravu fotek. Ilustrátoři, designéři i grafici mají jak odlišné workflow, tak požadavky a měli by tuto kapitolu přeskočit.

Jak se s tím pracuje

Při retuších používám stejné workflow, jako téměř všichni profesionální retušéři po celém světě. Zírám do displeje (jehož střed je v úrovni očí), před sebou mám nalevo klávesnici, napravo tablet. Levá ruka zůstává na klávesnici, přepíná pomocí zkratek nástroje a funkce Photoshopu. Pravá ruka drží pero, retušuje a v podstatě neopouští až na vyjímky plochu tabletu.

Kde se projeví rozdíl

Největší dopad má grafický tablet u nástrojů, které vyžadují rychlost a preciznost. Maskování, práce se štětcem, klonovací razítko, záplata, jakákoliv technická retuš pleti, vlasů, prostředí nebo produktů. Pomáhá i při reklamní retuši a selektivním barevném tónování. Naopak u převodů z RAWu nebo běžné kancelářské práce grafický tablet nic zásadního nezrychlí, jen trochu uleví ruce.

Co je u tabletu důležité…

Spolehlivost a preciznost

Hlavní, a v podstatě i jedinou úlohou grafického tabletu, je přenášet pohyby ruky do počítače. Okamžitě, přesně, rychle, bez jakýchkoliv ztrát, záseků nebo váhání. Není vyjímkou, že retuše trvají mnoho hodin v kuse, takže nesmí docházet k přehřívání, změnám citlivosti kvůli počasí a ani k tomu, že v peru nebo tabletu dojdou v tom nejlepším baterky.

Velikost

Na velikosti záleží. Extrémně. Příliš malá plocha tabletu znamená malou citlivost, díky které nemohu pracovat precizně. Přehnaně velká plocha má naopak za následek zbytečně naježděné kilometry. Platí poměrně jednoduché rozdělení, které souvisí s velikostí displeje, na kterém pracujeme. Plocha tabletu totiž kopíruje plochu displeje, jak jsem zmiňoval o kus výše.


Velikost S (někdy také Small či A6): Nejmenší tablety dávají smysl ve dvou případech. Buď při práci výhradně na displeji notebooku a na malých displejích do 17”, nebo ve chvíli, kdy si chceme tablet teprve vyzkoušet a bojíme se větší investice. Pro reálnou, dlouhou práci na velkém displeji je to ale utrpení.


Velikost M (Medium nebo A5): Typická velikost tabletu, kterou používá 99% fotografů a retušérů. Hodí se pro práci na displejích mezi 17-32”. Pro práci na notebooku už je většinou příliš citlivá (tam ale stačí zmenšit pracovní plochu), na dva displeje vedle sebe naopak citlivost nestačí.


Velikost L (Large nebo A4): Tato velikost mi dává smysl jen v případě, že pracuji na dvou displejích vedle sebe. Pro jeden displej je citlivost přehnaná a tablet navíc zabírá opravdu hodně místa na stole.

Ovladače

U tabletů velmi často balvan úrazu a jeden z nejčastějších problémů, které na seminářích řešíme. Ovladače slouží zaprvé k propojení tabletu s operačním systémem, zadruhé k nastavení parametrů, které stojí za to nastavovat (pro nás hlavně velikost pracovní plochy, přítlaku a funkcí Touch).

Nejlepší ovladače jsou takové, o kterých člověk vůbec neví, fungují ve všech operačních systémech a ve všech verzích Photoshopu. Daly by se přežít i ovladače, které sice po instalaci nového OS nebo PS přestanou fungovat, ale člověk díky prozíravosti výrobce a jeho úzké spolupráci s ostatními vývojáři najde okamžitě na webu novou, funkční a bezproblémovou verzi. A pak tu bohužel máme všechny ostatní, které nám způsobily nemálo šedivých vlasů, promrhaných hodin a nešťastných retušérů.

Velmi bych proto doporučil u grafického tabletu vybírat výrobce, který podporuje jak současné, tak ale i starší verze tabletů, ovladače aktualizuje ideálně současně s novým OS a pokud nastanou problémy, tak je řeší obratem. Není totiž nic horšího, než zůstat uprostřed rozpracované zakázky bez funkčního tabletu.

Životnost

Kvalitní grafický tablet představuje (zvlášť oproti obyčejné myši) velkou investici. Na druhou stranu ale má všechny předpoklady vydržet téměř navěky. Můj Intuos3 z roku 2007, na kterém stále vesele pracuji a používám ho na cestách, by o tom mohl vyprávět. Tablet nemá žádné pohyblivé části, morálním zastaráváním také netrpí a jediné opotřebení, ke kterému reálně dochází je ošoupání hrotu pera a krycí fólie pracovní plochy.

To ale platí pouze v případě, že výrobce neudělá něco, co by mohlo takový nesmrtelný tablet přeci jenom zabít o dost dříve. Třeba že přestane podporovat starší model v nových operačních systémech, přidá pohyblivé součástky, baterii, která nejde vyměnit, nebo se rozhodne vyrobit povrch, který nelze nahradit. Vyplatí se proto přemýšlet trochu dopředu a zamyslet se, od jakého výrobce nakupujeme, jakou má historii a jestli náhodou do tabletu nepřidal nějakou hypermoderní vychytávku, která by mohla váš tablet znefunkčnit dříve, než by bylo nutné.

Výměnné hroty a plocha

Grafický tablet není papír a neměl by se tak ani chovat. Při retuších nepotřebujeme strukturovaný povrch a sametově jemné škrabkání po speciální textuře akvarelového papíru. Potřebujeme rychlost, efektivitu a hladký povrch, který se jen tak neošoupe. A když se ošoupe, půjde snadno vyměnit. A když se rozhodnu, že chci ještě hladší povrch a klouzavější hrot, aby mi to v Photoshopu svištělo ještě víc, bylo by krásné, kdyby mi je výrobce uměl nabídnout. Tablety bez výměnného povrchu a hrotů pera jsou v podstatě nástroje na jedno použití, kterým bych se (alespoň v profesionální sféře) raději vyhýbal.

…a co je naopak možné ignorovat?

Přítlak při retuších, maskování ani práci s barvami nepoužíváme a je to první věc, kterou vypínám. Při precizní práci potřebuji mít naprostou kontrolu nad velikostí stopy, takže je mi úplně jedno, jestli má tablet dvanáct, nebo osm tisíc stupňů přítlaku.

Pro náklon platí totéž. Jistě bude přínosný pro designery a ilustrátory, ale retušér ho neocení, je tedy zbytečné na něj hledět, nedejbože si za něj připlácet.

Tlačítka jsou na ploše mého tabletu úplně zbytečně. Od přepínání nástrojů mám klávesové zkratky a levou ruku, pravou naopak potřebuji na držení pera, takže jakékoliv putování za tlačítky by mě zpomalovalo. To samé platí pro zoomovací kolečka v různých formách. Jejich používání svědčí většinou jen o tom, že si retušér neudělal domácí úkoly a nenaučil se klávesové zkratky.

Dotykové, neboli touch funkce mě pak vyloženě iritují. Opět nepřináší oproti peru žádnou výhodu a hned po přítlaku jsou druhá věc, kterou vypínám.

Bezdrátové připojení vyžaduje baterii. A baterie bude dříve nebo později potřebovat vyměnit. Což nebude problém první dva, tři, možná i pět let. Ale od grafického tabletu čekám daleko delší životnost, takže bych se přimlouval za starý dobrý spolehlivý kabel.

Displej svádí. Tablety s displejem jsou krásné. Pokud je navíc displej dost velký, člověk si připadá tak nějak umělecky, jako kdyby pracoval rovnou na malířském plátně. Minimálně první hodinu dvě. Pak začne být práce se skloněnou hlavou namáhavá pro krční páteř a oči unavené ze všeho toho mžourání na detaily zblízka. I přesto, že jsem měl několik období, kdy jsem se snažil na tabletech s displejem pracovat, tak je vlastně nemohu s čistým svědomím retušérům pro efektivní, rychlou a pohodlnou práci doporučit. Přenechme je kreslířům, ilustrátorům a desigérům.

Závěr

Když to shrnu, tak o grafickém tabletu by měl uvažovat každý fotograf a retušér, který to myslí s úpravami fotek vážně. Tablet práci zrychlí, zpřesní a usnadní, zmírní dopad dlouhých hodin u počítače a i přes vyšší pořizovací cenu se jeho koupě vyplatí, protože má téměř neomezenou životnost.

Při výběru je dobré hledět na spolehlivost, preciznost a kvalitu zpracování, uživatelskou podporu od výrobce, která musí výrazně překračovat běžnou dobu u spotřebního zboží a velikost pracovní plochy, která se odvíjí od uhlopříčky displeje. O tom, jaké konkrétní značky na trhu jsou a jak si vedou jejich vlajkové lodě, si povíme v další části.