Vznik Alchymisty - Část první
V příštích několika příspěvcích se rozepíšu o tom, jak moje fotky vznikají. Nejdřív ale pár myšlenek na úvod. Fotím málo. Za rok udělám něco kolem čtyřiceti fotek, z těch jde pak do portfolia mezi osmi a deseti když je normální rok, dvanáct když byl opravdu dobrý (a já byl hrozně šikovný :)).
Z toho plynou dvě věci. Zaprvé mám dost času na přípravu. Hlavně by mě ale každá fotka měla někam posunout a měla by být lepší, než cokoliv co mám v portfoliu. No a měl bych si na ní naučit něco nového. Nové světlo, novou atmosféru, nové prostředí nebo nový příběh. Bez toho mi přijde, že vůbec nemá smysl brát foťák do ruky. Tenhle přístup mi ale na druhou stranu dává velkou svobodu, můžu se totiž soustředit opravdu jenom na ty jednotlivé, promyšlené a (snad) epické fotky. Takže co dělám, když mě popadne neuhasitelná potřeba vyfotit si alchymistu? Jdeme na to.
FÁZE 1: PLÁNOVÁNÍ
Na začátku většinou nevím nic, než že bych si chtěl vyfotit alchymistu. Nemám v hlavě přesný záběr, svícení, nevím kde to bude, co bude dělat ani proč to bude dělat. Jenom že to bude super fotka a že by to mohla být zábava Takže jak tuhle mlhavou představu přetavit v plán na focení?
V první chvíli většinou nastupuje literatura. Hodně literatury. Přečtu si něco o historii alchymie v čechách i ve světě. Zjistím, že jsme tu za Rudolfa II. měli dva veleslavné pány: Johna Dee a Edwarda Kelleyho. Přečtu si jejich životopisy. Přečtu si jejich životopisy z jiného zdroje. Pak z dalšího. Ve finále mám docela přesnou představu o osobnostech alchymistů. Jenže co je alchymie samotná? Proč se jí zabývali? Jakou chvíli v životě alchymisty bych vlastně chtěl fotit? Chvíle pro další literaturu. Dozvídám se o esencích, materii. O praxi Velkého díla, sparygických technikách a alchymistických materiích. Informací je nakonec až moc a v hlavě to hučí jak v úle. Takže přichází finální fáze a ultimátní technika (kterou používám u všech focení). Najdu si někoho, kdo se alchymií pořád ještě zabývá a pomůže mi utřídit myšlenky…Alchymistu.
Po týdenní výměně dopisů mám konečně jasno. Vím, že mému alchymistovi na fotce půjde o ziskání původní hmoty, pra-hmoty, Materia Prima, prostě čisté esence vší existence. Že strávil celý dlouhý život studiem knih i obskurních pramenů, udělal nekonečně mnoho nebezpečných pokusů jak s hmotou, tak se sebou samým, až postupně začal pronikat do podstaty samotného bytí. Bádání zasvětil celý svůj život i majetek, zůstala mu jen dílna, trochu oblečení a učedník. Fotka ho pak zachytí ve chvíli, kdy se jeho životní dílo naplnilo, v baňce před ním je výsledek jeho snažení a on všechno sepisuje pro další generace. Takže hurá! Plán by byl, zbývá ho realizovat. Trvalo to jenom dva týdny. Jak to bylo dál se dozvíte v dalším příspěvku
